Dnes oslavila první narozeniny má vnučka Emí. A s ní i tento můj blog ;o))
Dort jsem vytvářela sama, podle toho taky vypadá.
Korpus příliš nevyběhl, nejspíš díky prášku do pečiva, který byl maličko za zenitem.
Ruční šlehač nějak nestíhal. Taky má už svá nejlepší léta za sebou. Regulace otáček nefunguje. Strčením do zásuvky se zapne, vypíná se vytažením ze zásuvky. Navíc se slušně přehřívá. Jednu chvíli jsem přemýšlela, jesli mě JEN "kopne", nebo rovnou zprovodí ze světa.
Přežila jsem. Ruční šlehač také. Dokonce i krém vyšlehal.
Marcipán nebo spíše mléčnou hmotu na potahování zpracovala pekárna. Dopadlo to výborně. Jen já si trošku zavařila. Byla jsem líná dort potáhnout už večer ihned po zpracování hmoty. Místo toho jsem čučela na TV. Budiž mi omluvou, že večer už nevidím zrovna nejlépe. Ráno jsem poznala, jak strašnou chybu jsem udělala. Hmota ztuhla natolik, že bylo hodně těžké ji upravit do zpracovatelné konzistence. Pěkně jsem si namohla pravou ruku. Levou mi to nešlo. Hmota se maličko trhala. Nezbylo, než nedokonalosti zamaskovat srdíčky ;o))
Vím, mluvit o nějaké dokonalosti je hodně nadnesené. Ostatně dortařky by se nad mým počínáním asi hodně nasmály. Třeba když jsem tenký plát korpusu podle pravítka příborovým nožem krájela na kostky 5x5 cm. Nebo když jsem dětským příborovým nožem "prošívala" písmenka. Ty jsem ostatně nejprve týmž nožem vyřezávala podle papírové šablonky.
Co na tom, že nevypadá profesionálně. Je můj - teda vlastně Emí - a byl moooc dobrej ;o))
Žádné komentáře:
Okomentovat