V rámci svého pátrání po předcích jsem dnes vyrazila na nejdecký hřbitov, kde odpočívá většina mých příbuzných. Tedy alespoň těch, kteří nevysídlili zpět do Německa.
Je neuvěřitelné, kolik informací se dá na hřbitově najít pouhým zkoumáním náhrobků.
Objevila jsem třeba Annu Slámovou ... nebo Marii Slámovou ... přitom to nebyla ani má mamka ani má babička ... prostě jen stejná jména ... a nejspíš asi i nějaká ta vzdálená příbuznost.
Abych se nezdržovala psaním si poznámek, vzala jsem si na pomoc fotoaparát.
Zrcadlovka tentokrát zůstala doma, je příliš těžká a já chtěla jen dokumentační fota.
Nikonka tedy nahradil Lumík neboli ultrazoom od Panasonicu, Nikonkův předchůdce. Doma jsem pouze dobila akumulátory. Až ve vlaku jsem zjistila, že mám na Lumíkovi nastavené bodové ostření a nedokážu najít, kde to změnit. Nu což, snad na těch cwacích budou alespoň čitelná data ;o))
Když jsem doma vysypala snímky z karty do poče, zůstala jsem s pusou dokořán.
Přestože jsem neměla polarizák, ani ve snu by mě nenapadlo, že z toho může vylézt vcelku koukatelné, i když malinko morbidní zrcadlení.
A taky jeden mírně morbidní autoportrétek ;o))
Žádné komentáře:
Okomentovat