čtvrtek 4. května 2017

Jak jsem kupovala jízdenku

Po rozhodnutí přijmout pozvání do Holandska na křest knihy, ve které figuruje i můj strýc Kurt, jsem musela vymyslet, jak se tam dostanu.
Tady malý časosběr ;o))

... jako první přichází na mysl cesta autobusem ...
... zpáteční cesta Praha - Amsterdam - Praha v lepším případě 2.700,- Kč ...
... ovšem jedna jízda čítá šestnáct hodin v autobuse ...
... a to nepočítám cestu z KV do Prahy ...
... obávám se, že po tak dlouhé době sezení budu mít obrovské problémy z autobusu vystoupit - dálkové autobusy rozhodně nejsou nízkopodlažní ...

... dalším, podstatně kratším řešením je letadlo ...
... ovšem také podstatně dražším ...
... a mě se teprve nedávno podařilo vrátit účet do plusu ...
... přesto hledám letenky ...
... a nacházím ...
... zpáteční letenka Praha - Amsterdam - Praha za 2.850,- Kč ...
... JENŽE ...
... nejbližší možná zpáteční cesta 4. května, tedy po čtrnácti dnech ...
... tak dlouhý pobyt nepřichází v úvahu ...
... i když by se mi líbil, to zase jo ;o)) ...

... do plánování vstupuje mladší dcera ...
... moc ráda by jela se mnou ...
... skvělá zpráva ...
... Míša hovoří velice dobře anglicky a já bych tak nemusela řešit jazykovou barieru ...
... navíc je cesta autem podstatně kratší ...
... jedinou obavou zůstává, zda její staré auto cestu zvládne ...
... nezvládne ... 
... neprojde plánovanou STK a končí na autovrakovišti ...
... pokusy auto si od někoho půjčit končí dříve, než vůbec stihnou začít ...

... doba do odjezdu se krátí ...
... vracím se zpět k plánu jet autobusem ...

... rozhodnutí dcery, že se mnou nepojede, přichází necelý týden před plánovaným odjezdem a klidu mi moc nepřidá ...
... je nejvyšší čas koupit jízdenky ...
... zjišťuji, že cena jízdenky se se snižujícím počtem volných místech v autobuse zvyšuje ...
... navíc kvůli problémům s pravou kyčlí nutně potřebuji místo v levé části autobusu a sedadlo do uličky, abych mohla kyčel během cesty bez problémů rozhýbávat ...
... pohled do rezervačního systému autobusové linky přináší nepříjemné překvapení ...
... počet volných míst klesl pod dvacet a jízdenka už nestojí 1.350,- Kč, ale 1.650,- Kč ...
... ještě chvíli váhám ...
... třeba pár lidí jízdenku stornuje ...
... nestalo se ...
... navíc zůstává poslední místo na levé straně a do uličky ...
... nezbývá, než zaplatit 1.650,- Kč ...

... ještě vyřešit cestu zpět ...
... stále nemám Henkův program a tak neznám ani termín mého návratu ...
... nakonec se v úterý, dva dny před odjezdem, rozhoduji pro návrat o den později, než byl původní záměr ...
... naštěstí se mi podaří na poslední chvíli koupit jízdenku za 1.350,- Kč ...
... jsem o maličko klidnější, i když opravdu jen o maličko ...

... den před odjezdem otvírám rezervační systém autobusové linky ...
... chci si zkontrolovat, zda je místo vedle mě stále ještě volné ...
... čeká mě neuvěřitelný šok ...
... cena jízdenky 299,- Kč ...
... bez možnosti jízdenku stornovat nebo přerezervovat ...
... nutno zaplatit do 25 minut ...

... šok mi zcela zatemňuje mozek ...
... vypínám poč a jdu si uvařit kávičku ...
... příliv kofeinu do organismu mi opětovně startuje mozkové závity ...
... když zakoupené jízdenky stornuji, zaplatím stornovací poplatek a koupím nové za 299,- Kč, stále na tom vydělám ...
... poplatek za storno jízdenky činí 25% její ceny, tedy 413,- Kč a 388,- Kč ...
... cesta tam by tedy vyšla 712,- Kč, cesta zpět na 687,- Kč ...

... zapínám poč ...
... startuji rezervační systém ...
... je pozdě ...
... 25 minut nutných k zaplacení jsem prošvihla ...
... jizdenka do Amsterdamu nyní stojí dokonce 1.750,- Kč ...
... počet volných míst totiž klesl pod šest ...
... mám na sebe vztek ...
... proč nejsem schopná okamžitě reagovat ...
... že jsem do rezervačního systému vůbec lezla :o( ...

úterý 2. května 2017

Náhoda nebo osud?

Tak nevím.
Je to jen neuvěřitelná shoda náhod nebo snad osud?

Ale od začátku.

Již od vánoc jsem bojovala s vlnami viróz.
Vždy na pár dní mě skolil kašlíček a rýmička společně s bolestí hlavy a únavou.
Přidala se i zvýšená teplota.
Já pak dva tři dny trávila pod dekou a s hrnkem horkého čaje u TV.
Posléze se vše zlepšovalo a zlepšovalo.
A když už to vypadalo, že jsem ze všeho venku, začalo to vše od začátku.
A hned v několika vlnách.

Ta poslední přišla předposlední březnový víkend.
Trávila jsem ho v polospánku u TV zachumlaná do deky.
V mezičase jsem stihla uvařit novou várku zázvorového čaje s citronem.
Abych za chvilku opět a zas usnula.

Dva dny jsem neměla na poč a internet ani pomyšlení.
A když jsem ho konečně zapnula, čekalo mě velké překvapení.
Mail od Češky žijící v Holandsku s hlavičkou "Informace o Kurtu Slámovi".
Kurt Slama se sice jmenoval můj strýc, který padl na konci druhé světové války v Holandsku, ale nijak jsem nepředpokládala, že by někdo mohl hledat právě jeho respektive jeho příbuzné.

Přesto k této neuvěřitelné náhodě či snad přímo osudu došlo.

Mirka, která tento mail poslala, je Češka žijící v Holandsku.
Její přítel Jasper je bývalým kolegou novináře Henka.
Henk pochází z obce Hoogland a píše knihu o tragédii, která se v této obci stala na konci druhé světové války, pár hodin před osvobozením.
Jedním z účastníků této tragédie byl i Kurt Slama.
Jasper pomáhal Henkovi s hledáním Kurta na internetu.
Informaci o něm našel na MyHeritage v mém rodokmenu.
A také na českém blogu - mém blogu.
A tak Mirka napsala onen výše zmíněný mail.
Napsala ho česky.
Přiznám se, že pokud by přišel podobný mail v angličtině, nereagovala bych na něj.
Mirce jsem však odpověděla.

A ukázalo se, že můj strýc Kurt je onen Kurt Slama - účastník příběhu, o kterém pojednává Henkova knížka.

Pak přišlo pozvání do Holandska na slavnostní křest knihy.

A tak, ač mám spoustu restů a dvě nedokončené zakázky, trávila jsem spoustu času plánováním cesty a brouzdáním na netu.

V Holandsku jsem byla od 21. do 25. dubna.
Dnes už jsem zpět a rozhodla jsem se, že takováto "náhoda" si zaslouží pár příspěvků na blogu.

Dnes už vím, jak byl Jasper nedočkavý a několikrát denně se Mirky ptal, zda už jsem odpověděla.
Nemohl tušit, že zmožena viry jsem neměla ani nejmenší chuť zapnout poč a tak jsem mail četla se značným zpožděním.

Dnes už vím, že Henk měl opravdu hodně málo času, aby knihu doplnil o informace ode mě a také o fotky Kurta, které jsem mu poslala.
Vše je v knížce, které vůbec nerozumím, protože je pochopitelně v holandštině, kterou však dost často listuji.

Třeba se mi jí časem podaří pomocí překladače přelouskat.
Dnes alespoň kousek ze zadní strany přebalu.




Maandag 23 april 1945.
In een boerderij in Hoogland wacht een verzetsgroep op de Canadezen.
De bevrijders zijn vlak in de buurt, een doorbraak is nabij.
Maar aan het einde van de dag verschijnt er plotseling een Duitse patrouille op het erf.
In paniek schieten de verzetsstrijders twee Duitse soldaten dood.
Zelf verliezen ze vijf man.
Voor de Duitsers is dat niet genoeg, die willen vergelding.
Ze gaan naar het huis van de buren die zich schuilhouden in de kelder.
De oudste zonen willen zich verstoppen.
„Niet doen“, zegt moeder. „Gewoon meewerken, ons zullen ze niks doen.“

Henk van Middelaar reconstrueert gedetailleerd dit grote drama uit zijn geboortedorp.
Wat gebeurde er in de dagen voor de fatale confrontatie?
Wie waren de Duitse soldaten?
En waarom werd een meisje van verraad beschuldigt?
Nooit eerder kwam iemand dichter bij de waarheid van deze tragedie.




Pondělí 23. duben 1945.
Na farmě ve vesnici Hooghland čekají odbojáři na Kanaďany.
Osvoboditelé jsou blízko, průlom se nachází nedaleko.
Ale na konci dne náhle objeví německou hlídku ve dvoře.  
V panické přestřelce jsou dva němečtí vojáci mrtví. 
Oni sami ztrácí pět mužů. 
Němcům to nestačí, chtějí odplatu. 
Jdou do domu sousedů, kteří se skrývají ve sklepě.
Také nejstarší synové se chtějí schovat. 
„Ne,“ řekla matka. „Když budeme spolupracovat, nic nám neudělají.“ 

Henk van Middelaar rekonstruuje detaily tohoto velkého dramatu jeho rodné vesnice. 
Co se stalo ve dnech před osudnou konfrontací? 
Kdo byli ti němečtí vojáci? 
A proč byla dívka obviněna ze zrady? 
Nikdy předtím se nikdo nepřiblížil k pravdě o této tragédii. 
 

sobota 29. dubna 2017

Setkání evropské šlechty

Setkání evropské šlechty se v KV koná každoročně poslední dubnový víkend.
Je to hodně snobská záležitost.
Občas si tam připadám jako občan třetí kategorie.
Vlastně hlavně proto chodím jen sporadicky.

Před třemi lety jsem šla jen za účelem nafocení fotek do soutěže fotoklubu - více TADY .

No a letos mě přemluvila kolegyně z fotoklubu.
Moc mě vlastně přemlouvat nemusela, chtěla jsem se pokusit o reparát focení závodů na dřevěných konících, které již značně rozjařená šlechta pořádá.
Reparát byl zcela neúspěšný.
Místo proutěné překážky, kterou se ovínění šlechticové před třemi roky pokoušeli prolézt, byla letos jen kláda.
Šlechticové hodně mladí, vlastně ještě kluci.
No a spousta fotografů na dostihové dráze, kteří fakt hodně překáželi.
Vlastně nechápu, co tam těsně před šlechtici se svými teleobjektivy (evidentně vyšší třídy než vlastním já) fotili.

Takže jen pár cwaků šlechtičen v kloboucích.





neděle 2. dubna 2017

PPM 2017

Rok se s rokem sešel a zase tu máme PPM.

Jen mám pocit, že jsem čím dál více "zmlsaná".
Prostě už mě jen tak něco nezaujme.
A taky přemýšlím o tom, zda má vůbec cenu jezdit na tři dny.

Soutěžní quilty mi letos do noty nijak nepadly.

Ač nejsem "artová", kolekce na téma Praha byla opravdu úžasná.



Co jsem opravdu obdivovala, byla spousta quiltů s úžasným quiltováním.
Tam jsem jen obdivně zírala a kochala se.



Zcela proti proudu, kdy je zakázáno na quilty sahat a mnohdy je dokonce fotit, šla jedna z cizinek.
Žel její jméno jsem zapomněla uložit do mozkových závitů.
Uzlík jsem udělat nezapomněla.


No a medvídkům, těm neodolám nikdy ;o))


sobota 1. dubna 2017

Festival textilu a quiltu

V termínu PPM pořádal Bellus již podruhé v Dubči Festival textilu a quiltu.
Jen nevím, zda to nebylo naposled.

Vystavených quiltů na zdích a zábradlí docela pomálu.

Prodejci takřka žádní.

Docela mě zaskočila paní, která prodávala vykrajovačky na pečení a absolutně netušila, že je vyrábí Blex v KV.
To, že netuším, co mají vykrajovačky společného s textilem a quiltem, to už je nejspíše můj problém ;o)

Měla jsem několikero dotazů na prodejce z loňska, jenže nebylo koho se zeptat.

Taky jsem měla v plánu koupit několik látek z Bellusu.
Ani tady jsem nepochodila.
Bellusácké látky takřka žádné, natož ty, které jsem měla v úmyslu koupit.
Ne, že by snad měli látek málo.
Zahraniční látky ke koupi byly.
A taky nějaké látky české (nikoli však bellusácké), ceny však docela vysoké.
Časopisy Lena Patchwork taktéž neměli.

Hlavně však téměř žádné návštěvnice - možná by se daly spočítat na prstech jedné ruky.
Což o to, na prohlížení je to výhoda, člověk se nemusí nikde tlačit.
Jen se obávám, že letošní návštěvnost jim pronájem Špejcharu nezaplatí :o(

Na závěr pár quiltů, které mě opravdu zaujaly.
Složitý vzor, nádherné quiltování a barevné ladění, které mi opravdu padlo do oka.



Taky zvířátka se mi moc líbily ;o))


sobota 11. března 2017

Ostrovský jarmark radosti

V pořadí třetí, pro mě druhý.
A první a dosud jediný konající se v předjaří.
Mohla jsem tedy konečně provětrat již nějaký čas napletené velikonoční košíčky.
A taky věnečky z vyfouklých vajíček zdobených dekupáží.
Někde mám taky velikonoční svícny, ty jsem však nějak neměla sílu hledat ;o)

Prodejců zhruba stejně jako před vánoci - více TADY .
Zato lidí o hodně méně. Nejspíš si užívali posledních dnů na sněhu.



P.S.
Mám spoustu restů z loňského listopadu a prosince.
Pomaloučku se je snažím doplňovat.
Třeba listopadový Free Fler Market v Chebu ZDE .
Nebo Ježíškovy vánoční trhy TADY .

středa 1. března 2017

Dvojice

Rozhodli jsme se jako fotoklub zúčastnit se opět celostátní soutěže fotografů - amatérů ve Svitavách.
Téma pro letošní ročník je Dvojice.

Jelikož se hodnotí fotky jako celek, chtěli jsme, aby byly fotky jakžtakž podobného charakteru, aby spolu prostě ladily.
Téma jsme tedy sjednotili na dvojice věcí, které jedna bez druhé nemohou existovat.
Jako zpracování se nabízelo vlastně jen zátiší, produktové případně reklamní foto.
Formát pak čtverec. Ten jsem já nenavrhla, ale jsem za něj ráda ;o))

Na focení bylo relativně času dost, já však hodně dlouho psala na papírek jen dvojice, které mě zrovna napadly - jen dvě slova zcela bez nápadu na zpracování.

Po konzultacích s kolegyní Martou mi však položky v seznamu ubývaly rychleji, než přibývaly.
Mé nápady, jako například vidlička a nůž nebo jablko a hruška - u těch už jsem dokonce měla vymyšleno jak vyfotit - zamítla s tím, že nesplňují podmínku, že nemohou existovat jedno bez druhého.
Ze stejného důvodu zmizel ze seznamu kolíček a šňůra na prádlo.
Visací zámek jsem vyřadila, jelikož Marta už měla nafoceno a já nemám šanci být lepší než ona.
Badmintonovou raketu a košíček jsem ani nezačala hledat, jelikož Marta nafotila raketu tenisovou a míček.

Nakonec jsem začala fotit až den před schůzkou fotoklubu, na kterou byl naplánován výběr fotografií.

Jako švadlenku mě pochopitelně napadly zejména náměty z tohoto "ranku" ;o)

Asi nejvíc se mi líbí stará špulka s přízí a ještě starší háček na háčkování.


Dále jsem nafotila 30 let rozvyšívaný a nedokončený ubrus (použitý jako podklad) a klubíčka perlovky s jehlou


Na řadu přišel i zip


A taky patentka (nebo snad patentek?) - jako pozadí platíčko s patentky s historickou značkou KOH-I-NOORu ;o)


Pak přišlo na řadu papírenské zboží.

Velmi stará guma (co už negumuje) s tužkou, která je tak malinkatá, že už nejde ořezat


O něco málo mladší ořezávátko (které možná taky neořezává, zato je dřevěné a s kočkou) a zlomená pastelka - na pozadí i pastelky ořezané


A taky otevřená tuba akrylové barvy a štětec prazvláštního tvaru


Nejvíce času mi zabrala hrací kostka a figurka.
Chtěla jsem kostku postavit na "špičku" - Martin nápad - což se mi ovšem nepodařilo.
Ostatně i jen samotné naklonění kostky trvalo docela dlouho.


No a pak už jen barevná variace šachových figurek, které se umístily v soutěži na téma Černobílá - více TADY


Hned v prvním kole výběru prošly tři fotky Martiny a tři fotky moje - špulka příze s háčkem, guma s tužkou a šachové figurky.
K tomu ještě jedna další zdařilá fotka některého z kolegů.
Tím skončilo snažení fotek mých a Martiných - autor může mít v soutěži maximálně tři fotky.
A začal výběr zbývajících osmi fotek.
Což se ukázalo být velkým problémem.
Účast kolegů s fotkami k tématu byla opravdu mizerná - bylo zastoupeno jen 8 členů.
A ještě horší bylo vybrat fotky.
Nakonec se vybralo jen fotek čtrnáct a vznikl z toho dost chaotický pelmel, ze kterého nejspíš nebude patrný původní záměr.
Jsem maličko rozčarovaná - Marta ostatně také.
Nejspíš to bude propadák :o(

pondělí 27. února 2017

Po dlouhé době

Po hodně dlouhé době se mi podařilo zachytit mé zboží v Top výběru na Simiře ;o))


čtvrtek 23. února 2017

Lososová ...

Spolupráce s kosmetickým salonem v Klatovech úspěšně pokračuje.
Pro připomenutí ... více o prvním kontaktu TADY a TADY .

Druhé kolo spolupráce ... ve firemních barvách ... více ZDE .

A nedávno následovalo kolo třetí.
Majitelka salonu mě nadšeně informovala, že rozšířili firemní barvy o lososovou.

Já už tak nadšená nebyla.
Marně jsem hledala v e-shopech.
Po zadání slova losos do vyhledávání mi vypadlo pramálo.

Nakonec jsem byla nucena udělat objednávku hned ve čtyřech e-shopech.
V jednom měli droboulinký vzoreček, uvedená lososová barva mi příliš lososová nepřipadala, ale přesto jsem objednala.
Ve druhém e-shopu měli lososovo bílý proužek, puntík do kombinace však už byl vyprodán.
Ten jsem odhalila v e-shopu třetím a k němu do kombinace malé větvičky na lososovém mramoru.
No a ve čtvrtém jsem objednala romatické lososové růže.
A to přesto, že majitelka salonu velký vzor zamítla ;o))

Nejprve přišlo na řadu deset taštiček z lososového droboulinkého vzoru, který opravdu moc lososový není, alespoň dle mého názoru.
Taštičky mají krajkový zip s ozdobnými jezdci.
Jsou vyztužené sakonem, není tedy třeba je quiltovat.
Pro zpevnění jsem proquiltovala pouze dna.


Pak přišel na řadu lososový mramor s větvičkami a minipuntík na lososové.
Vznikly tak tři taštičky s větvičkami, tři s puntíky a po dvou kusech kombinace větviček a puntíku.





Tentokrát mají zipy obyčejné.
Kvůli lososovému zipu jsem ostatně byla nucena udělat objednávku navíc ještě u Stoklasy ;o))
Přidala jsem i lososovou stužku, jelikož korálkové zvonečky (v TOMTO příspěvku u zelených taštiček) v odpovídající barvě neměl.
Taštičky jsou lemované lososovo bílým proužkem.
A protože jsou vyztužené jen 80 g vatelínem, nezbylo, než je proquiltovat.
Do osvědčených čtverečků se mi nechtělo.
Na meandry jsem si netroufla, nemám zatím nacvičeno.
Na řadu tedy přišly Pfafíkovo ozdobné stehy.


Všecky taštičky mají rozměr 15,5 x 11 x 6 cm.

Jen taštička "dárková" je větší.
Kvůli vzoru má velikost 19 x 14 x 7,5 cm.
Ušila jsem ji jako dárek.
Hlavně jsem chtěla ukázat, že i velké vzory mohou vypadat na taštičce hezky ;o))



čtvrtek 16. února 2017

Narozeniny

Včera mi volala dcera, jestli bych jí neupravila některou z fotek se Sherentem.
Prý má dnes narozeniny - Sherento, ne dcera.
Doufám alespoň, že jsem to správně pochopila ;o))

Vybrala jsem jednu a pohrála si s texturou.
A hrála jsem si docela dlouho.
Snad jsem to moc nepřehnala.