sobota 11. července 2015

Bento box potřetí ...

Před časem jsem si hrála v Zoneru a virtuálně šila deku z bloků zvaných bento box.
Juknout můžete TADY nebo TADY .

Nakonec bylo rozhodnuto, že šít se bude varianta první.
S bordurou a o velikosti cca 210x246 cm.
Nastalo objednávání látek a dalších propriet.
A s tím i několik malých zádrhelů.
Bílý puntíček na černé, ze kterého měla být i bordura, z obchodu rychle mizel a tak této látky již bylo málo. Koupila jsem tedy více látky šedé s tím, že udělám borduru z ní.
Nechtělo se mi nastavovat vatelín, a tak jsem objednala v e-shopu, kde mají vatelín šíře 235 cm. A tam našla trošku jiný bílý puntíček na černé a rozhodla se ho koupit na borduru.
Dělící proužek mezi bloky a bordurou jsem se rozhodla vynechat a v plánu bylo nahradit ho paspulkou v barvě kamenné šedi. Než jsem stihla objednat, barva byla vyprodána. Nevadí, vynechám to. Snad bude stačit, že bordura bude v dezénu, který se v blocích nevyskytuje.

Konečně nastala doba, kdy jsem mohla říznout do předepraných a vyžehlených látek.
Šila jsem metodou "jeden den šiju do alelujá, druhý den odpočívám a rovnám záda" ;o))
Pátý den došlo na řezání a našívání bordury.
A ejhle, nastal velikánský problém. Látky bylo málo. Nevím jak jsem propočítávala. Nejspíš jsem zapomněla připočítat přesah již našitých protilehlých pruhů bordury.
Nezbylo než doobjednat.
Když látka konečně přišla, byla v plném proudu vlna veder. Látku jsem sice vyprala, ale vyžehlit jí bylo nad mé síly. Když je venku přes čtyřicet stupňů, pak zapnout žehličku se rovná sebevraždě.

Vlna veder skončila a já tak mohla došít zbývající dva pruhy bordury a pustit se do sendvičování.
Doma však nemám místo, kde bych tak velkou deku rozložila.
Nezbylo než využít pokoj mého vnuka.

Ve čtvrtek jsem se tedy jala sendvičovat.
Nejprve našpendlit zádíčka na vatelín. Vzor se mi naštěstí podařilo na sebe napojit takřka neviditelně.
Pak otočit a našpendlit k sešpendlenému top.
Práci mi maličko komplikovala vnučka, kterou jsem navíc hlídala, protože dceru odvolali do práce. Emča mi po sendviči neustále pobíhala. Špendlíky ji naštěstí nenapadlo otvírat. Uf, to jsem si oddychla.


Po sešpendlení jsem se pustila do stehování. Přeci jen pak bude jednodušší prošívání.
Po třetí řadě už mě bolela kolena tak, že jsem nedokázala klečet ani na polštářku.
Stehovat v sedě nebylo o nic lepší, po půl řadě se začaly ozývat záda.
Prostě jsem zvládla jen pět řad a musela jsem to vzdát. Dodělám to doma na stole.

Jenže včera jsem léčila nejen bolavá záda, ale i kolena, na která není možné zakleknout.
A tak až dnes jsem konečně upravila čtvrteční fotky, abych se mohla pochlubit.
No a teď už jen vytřít v kuchyni, abych se zbavila kočičích chlupů.
A můžu pokračovat ve stehování.

Z quiltování mám docela bojíš.
Jak já toho obra prorvu pod ramenem pfafíka?

úterý 7. července 2015

Já a korálky ...

Dlouho jsem odolávala všemu, co se točilo kolem korálků.

Já a korálky? ...
... ani náhodou ...
... neuvidím na ně ...
... a kdo bude korálky hlídat před kočičáky? ...
... rozsypou je a pohoní po celém bytě ...
... na to nemám nervy ...

Až letošní setkání s kamarádkou na PPM v Praze mě nahlodalo. Přivezla s sebou totiž úžasnou taštičku se střapečkem z korálků. Ten střapeček mě tak zaujal, že jsem začala přehodnocovat svou nechuť ke korálkům.

A pak jsem se přistihla, že na netu čím dál častěji hledám korálky.
No vlastně - pro začátek - spíše korále.
V mém slovníku se zabydlely výrazy jako kaplík nebo ketlovací jehla, které jsem ještě zcela nedávno řadila mezi sprostá slova ;o))

A tak jsem zakoupila další krabice, aby bylo vše kam uložit, a začala na netu objednávat ... krásné porcelánové korálky, řemínky z imitace kůže, řetízky, kaplíky, ketlovací jehly, kovové přívěsky, spojovací kroužky ... a dala jsem se do korálkování.

A to bych nebyla já, abych si to maličko nezkomplikovala.
Korálky měly 4 různé tvary. Řemínky taky ve čtyřech barvách.
Z toho jasně vyplynulo, že na střapci bude osm korálků plus devátý na vršku.
Když jsem se však dostala ke kalkulaci ceny, maličko mě zaskočila. Téměř 80 káče a to bez práce. I když přiznám, že jsem ke kalkulaci použila maloobchodní ceny beze všech slev.
A pak mě večer před usnutím napadlo, že 8 korálků je zbytečně moc.
Hned ráno jsem 14 hotových střapečků rozložila ... na některých řemíncích jsem musela rozvázat dokonce i uzlík, abych na každý konec mohla dát jiný tvar korálku ... a zase vše pospojovala dohromady.

Střapečků je nyní rovnou dvacet.

Čtyři kusy s přívěskem ve tvaru zámečku v barvě staromosaz nebo platina


Čtyři kusy s přívěskem kola, tentokrát pouze v barvě staromosaz


Pět kusů s kočičkama v barvě staromosaz nebo platina


Dalších pět kusů s koníkem, toho se mi podařilo koupit pouze v barvě platina


Na všech střapečkách je navíc ještě přívěsek ve tvaru slunečnice.

Dva poslední kousky jsou pouze se zámečkem. Jsou to první pokusy, až posléze jsem vymyslela konečnou podobu střapečků.



neděle 5. července 2015

Prázdniny u babičky

Ne, nechystají se ke mě vnoučata.
Jmenuje se tak můj Top výběr, který se dnes večer objevil na titulní straně Simiry ;o))



čtvrtek 2. července 2015

Další Top výběr na Simiře

Dnes v Top výběru má nostalgiská souprava pro švadlenky
Začínám být monotematická ;o)),



pondělí 22. června 2015

Top výběr na Simiře

Dnes opět můj košík v Top výběru na Simiře.
Málem jsem ho prošvihla.
V poslední době jsem nějak unavená a spím jak mimino.
Dnes jsem se probudila skoro v půl desáté.
Akorát včas, abych stihla dnešní ranní Top výběr na Simiře ;o))



středa 17. června 2015

Modrobílá souprava

Našila jsem spoustu kosmetických taštiček na FreeFlerMarket, který se koncem května konal v Chebu.
Nakonec jsem se však akce neúčastnila, protože mě bacil bacil.

A tak postupně fotím a soukám do mých obchůdků na Fleru i Simiře.

Dnes tři modrobílé taštičky z jednoho povlečení. K mání jednotlivě i jako zvýhodněná sada.



čtvrtek 11. června 2015

Drahé ponaučení

Neodkládej na zítra, co můžeš udělat pozítří.
Heslo, kterým se řídím již od puberty.
Prostě se mi jako správnému Štírovi pracuje ve stresu tak nějak efektivněji.

Jenže s přibývajícími roky zkušenosti heslo stále častěji zpochybňují.
Ve stresu se mi sice stále pracuje efektivněji, jenže ... přibývá zádrhelů, které ústí ve vztek. A ve vzteku práce od ruky moc nejde.

Ač tedy mnohokrát poučena ... stále se tímto heslem řídím.
Mám ho už přespříliš zažrané pod kůží.

Proč o tom píši zrovna dnes?

Když jsem vysypala kočičákům do hajzlíků poslední silikagelový kočkolit, bylo na čase objednat další várku.
To bych ovšem nesměla neodkládat na zítra, co můžu udělat pozítří.
Den, kdy bude zapotřebí totální výměna náplně hajzlíků, se nezadržitelně blížil.
Do toho se objevila překážka v podobě celodenní nepřítomnosti doma a tudíž nemožnosti převzít zásilku.

Prostě jsem objednávku nechala na neděli.
V neděli objednám, zadám příkaz, korunky se odečtou v pondělí hned po ránu, a v úterý bude kočkolit doma.
Ano. Už vícekrát se mi stalo, že to takto fungovalo. E-shop, kde kočkolit kupuju, má stejnou banku, penízky jsou tedy připsány okamžitě. A dopravní společnost - na rozdíl od České pošty - doručuje do druhého dne po převzetí zásilky.
Proč tedy nenechat objednávku až na neděli ;o))

Jenže nastal zádrhel.
V e-shopu na mě shlíželo místo obligátního "skladem" slovní spojení "na dotaz".
No a v neděli se asi moc nedotážu, že.
Objednat však šlo.
S platbou jsem otálela do pondělního odpoledne.
Předpokládala jsem, že pokud zboží není skladem, e-shop mě o tom bude promptně informovat.
Žádná informace - když nepočítám potvrzení objednávky - nepřišla a tak jsem v pondělí v pozdním odpoledni zaplatila.
A zároveň jsem přijala skutečnost, že dopravní společnosti předají až v úterý.

V úterý v podvečer kontrola e-mailu.
Zpráva o expedici objednávky a předání dopravní společnosti nikde.
Začínám být mírně nervní.

Ve středu začínají být hajzlíky cítit.
Volám do e-shopu.
Peníze prý byly připsány v úterý.
Budiž, pracují jen do 17 hodin, účty tedy kontrolovali až v úterý. Mě spíš zajímá, kdy dodají.
Dozvídám se, že kočkolit je skladem a objednávku předali do skladu k vyexpedování v úterý.
Domlouvám si, že zásilku nutně potřebuji ve čtvrtek, v pátek nebudu celý den doma.
Čtvrteční dodávka přislíbena.

Odpoledne v e-mailu opravdu zpráva z e-shopu s nadpisem "Stav objednávky".
Jenže ... ve zprávě se dočítám, že kočkolit skladem není. Naskladněn bude až v pátek. Nemohou tedy splnit slib čtvrteční dodávky.
Do toho kočičáci  začínají zkoumat hajzlíky, které jim zrovna nevoní.
Vidím jim na očích, jak usilovně přemýšlí, kam všude by bylo příjemnější jít načurat.
Není zbytí. Ač kočkolit od pondělního rána zaplacen - a můj účet na mě škodolibě svítí v červených číslech, i to byl důvod, proč jsem čekala až "na doraz" - nezbude, než jít do obchodu a koupit alespon dvě malá balení. Jiná ostatně ani nevedou.

A tak jsem koupila 2 balíčky o obsahu 3,6 litru - netuším, proč měří na litry, i když kočkolit pochopitelně není tekutý - a zaplatila tak za 7,2 litru 330,- Kč. Přitom v e-shopu mě vyjde 16 litrů na 299,- Kč.
Opravdu drahé ponaučení.
Dobře mi tak.

Náplň hajzlíků vyměněna, vydezinfikované hajzlíky opět voní, kočičáci spokojeni, počuraná utajená zákoutí mého bytu zažehnána.
A já naštvaná lustruju internet odhodlaná změnit dodavatele.

Dnes ráno zvoní mobil. Majitelka e-shopu. Omlouvá se.
Kočkolit byl naskladněn AŽ včera v podvečer. Nestihli předat dopravní společnosti. Slib čtvrteční dodávky splnit nemohou.
Trochu protichůdné informace.
E-shop sice lže - nebo spíše, řečeno politicky korektněji, nemluví pravdu - omluva však v současné době nebývá až tak úplně běžná. Myslím tím omluvu iniciovanou majitelem e-shopu, nikoliv neupřímné nic neříkající blekotání "Omlouvám se", které z pracovníků nejen e-shopů  vypadává automaticky na přímý nakvašený dotaz zákazníka.
V duchu se musím nad tou odhalenou nepravdou smát ... a beru e-shop na milost.
Ostatně ... jsou na trhu nejlevnější.
Navíc z našeho regionu (nejnižší platy a nejvyšší ceny - alespoň v kamenných obchodech včetně super i hypermarketů) a ten si zaslouží být podporován.

úterý 9. června 2015

Coffea arabica

Rostlinku s latinským jménem coffea arabica nebo česky řečeno kávovník mám na kuchyňském parapetu již nějaký ten rok.
Není nijak vzhledná, postupem času se z ní stalo spíše koště ;o))

Po prvním roce vykvetly dva květy a dozrály v plody. To bylo v únoru 2008.

Od té doby nic.
Tu a tam jsem musela zaschlé větvičky ostříhnout.
Častěji vyrašily bez ladu a skladu větvičky další.
Prostě koště, ale na ten parapet nějak patří.

Před několika dny jsem při zalévání odhalila na několika větvičkách v úžlabí listů jakési špičaté rohy.
Pomalu se zvětšovaly a "tloustly".
Že by?

A dnes ráno mě čekalo překvapení v podobě úžasných bílých květů.
Napočítala jsem jich šestnáct.
A hned jsem se je pokusila cwaknout, i když světlo bylo zcela naprd. Venku totiž kovově šedá obloha a drobný déšť.


A protože káva je černá, tak jedna černobílá ;o))


A nakonec pohled do historie. V hlubokém archivu jsem našla fotku oněch dvou plodů.



sobota 6. června 2015

Hnědobílá souprava

Souprava středně velké kosmetické taštičky o rozměrech 19x11x6 cm a pouzdra na brýle, které je maličko větší, než pouzdra bývají. Jeho rozměry 19,5x10x1,5 cm jsou právě tak velké, aby se do pouzdra vešly sluneční brýle.

Opět recyklace knoflíkových a dírkových lég z použitého povlečení. Toto bylo z jedné strany bílé s hnědými drobnými kytičkami, z druhé strany hnědé s kytičkami bílými.




Najdete v mém obchůdku na Fleru i na Simiře.

čtvrtek 4. června 2015

Top výběr na Simiře

Po hodně dlouhé době se dnes opět objevil můj košík v Top výběru na Simiře ;o))