Ani letos jsem si nenechala ujít mezinárodní výstavu patchworku.
Jelikož se výstava kreativity v Dubči konala tentokrát o čtrnáct dnů dříve, nebyl to zas až takový nápor na mé opotřebované pohybové ústrojí jako jiné roky. I když peněženka si příliš neoddechla. Ač stále platí mnou vyhlášené embargo na nákup látek, opět a zas jsem ho porušila ;o))
Zato jsem podstatně méně fotila.
Možná už jsem příliš namlsaná a jen tak něco mě už nezaujme.
Možná, že letošní exponáty se až tak moc netrefily do mého vkusu.
Hlavní téma soutěže babiččina zahrádka mi přišla méně obsazená, než jiné roky.
Možná je to tím, že ušít babiččinu zahrádku není zrovna procházka růžovou zahradou.
A já navíc očekávala nějaké neokoukané pojetí. Očekávání se nesplnilo.
Takže jen pár kousků, které mě zaujaly.
Nejvíce mi padla do oka ta smetanovo-béžová.
Jednak proto, že je to má oblíbená barevnost, navíc velice jemňoulinká.
Ale hlavně proto, že je to úžasná inspirace na zpracování nejrůznějších vyšívaných bavlněných popelínů, či jak se správně tyto velmi jemné látky jmenují.
Další soutěžní téma bylo tentokráte architektura.
Vítězný quilt bych asi na první místo nedala, i když do první trojky by se vešel.
Tady s dalším quiltem, který mě zaujal.
Pro mě byl jednoznačně nambr van tančící dům.
Výstavy se účastnil i Kaffe Fasset.
Několikrát kolem mě přešel v pruhované košili stejně divoké jako jeho quilty.
Jeho barevnost není mým šálkem kávy.
Přesto mám jednu z jeho knih. Občas v ní zalistuju a opět a zas užasnu, jak dokáže dát dohromady látky, které bych já nikdy nepoužila. A ve výsledku je to docela koukatelné, i když pro mě opravdu příliš divoké.
Takže pár jeho quiltů, které bylo docela příjemné vidět naživo.
Žádné komentáře:
Okomentovat