Čas letí jak divý. Emče jsou již dva roky.
Najít však na oslavu termín, který bude vyhovovat celé naší pidirodince, není jednoduché. Nakonec jsme se rozhodli spojit oslavu narozenin zetě, vnuka Štěpána, starší dcery i Emči a zvolili pro tuto akci poslední prázdninovou neděli. Jak se nakonec ukázalo, byla to hodně špatná volba. Po slunečné sobotě totiž přišla zamračená neděle, kdy déšť střídal ještě prudší déšť. Venku se být nedalo. A doma tma jak ... však víte kde ;o))
Navíc mají mladí v obýváku nastěhovaný i kus dětského pokoje, protože za pochodu přestavují. Nemělo smysl Emču oblékat do slavnostního.
Fotky za moc nestojí, což se ostatně dalo čekat. Jedna z nich mě však docela mile překvapila ;o))
Ostatní jen opravdu dokumentační cwaky. A to jich mnoho šlo okamžitě do koše :o(
A ještě jeden pěkný moment, avšak technicky nezvládnutý - vážný rozhovor s tetou Míšou ;o))
Ostatně nezvládnutého toho bylo mnohem víc. Od nedokončených dárků - důvod najdete TADY - až k nepříliš povedenému dortu. Nápad byl skvělý, jeho realizace však hodně vázla. Nejprve se mi drolil korpus - mírně okousaný od koček. Pak jsem zjistila, že krému by mohlo být podstatně více, avšak nebylo z čeho přidělat další. Navíc netuším, jak potáhnout pravoúhlý korpus. Mašle z mléčné hmoty nechtěla držet tvar. Smyčku jsem podložila ruličkou papíru v naději, že mírně ztuhne - ta mašle, ne rulička - v požadovaném tvaru. Jenže se k papíru přilepila a při vyndavání se mašle potrhala. No prostě jedna pohroma za druhou. A mě bylo táák mizerně, že mi to bylo docela jedno.
A úplně fuk to bylo Emče. Hrozně se jí líbily puntíky, které vesele dloubala ven a baštila je. Legrace byla, že chtěla jen a jen ty puntíky. Marně jsme jí vysvětlovaly, že mašle i ostatní potah na dortu chutná úplně stejně.
Dort sice vypadal hooodně amatérsky, ale na chuti mu to nijak neubralo. Byl vynikající ;o))
Žádné komentáře:
Okomentovat