středa 8. listopadu 2017

Úložné košíky

Je to už nějaký ten pátek, kdy si dcera se zetěm objednali úložné košíky do předsíňové police.
Dna si zeťák nařezal, dokonce i dírky dle mého rozkresu vyvrtal.
Vše vlastně vázlo jen na mě.
Požadavek totiž byl výška 24 cm, což mě docela děsilo.
Právem.
Pochopitelně jsem nedokázala udržet stěny košíků v rovině.
Chtělo by to "kopyto".

Raději jsem umotala jen dva.
A maličko jim ubrala na výšce.
Předpokládala jsem, že je použijí někde jinde.
A já umotám nové, s vyztuženými rohy.

Jenže mladým se košíky líbily.
Takže možná Ježíšek donese košíkům sourozence ;o))


Rozměry dna košíku 29 x 18 cm, výška 21 cm.
Mírně tónováno do bíla naředěným bílým balakrylem.
Pro větší pevnost přelakováno matným bezbarvým lakem.

pátek 27. října 2017

Santa

aneb trochu toho amerického kýče

Nemám ráda import svátků a zvyklostí.
Jako třeba Valentýn nebo Haloween.
Nic však nenadělám s tím, že valná část mého okolí můj názor nesdílí.

A tak došlo i na kýčovitou americkou látku se Santou, růžemi, medvídky, bubínky a já nevím s čím vším ještě.
Ušila jsem z ní nejen mikulášské punčochy z předminulého příspěvku, ale také polštářky a prostírání.
Kombinováno s tmavě zelenou nebo červenou látkou se zlatými puntíčky.
Fotky jsou z listopadu loňského roku - stále likviduju resty.



Polštářky jsou prodané, prostírání musím znovu nafotit a vystavit na Fler.

středa 25. října 2017

Třikrát ...

Tři stejné mikulášské punčochy.
Do červena a se srdíčky.
Tak zněla objednávka.
Balíček dnes předán české poště.
A já kupodivu stihla nafotit i vložit na blog ;o))



pondělí 23. října 2017

Mikuláš

Do Mikuláše ještě nějaký ten týden zbývá.
Včera však přišla objednávka na tři punčochy.
Zboží na objednávku.
Nezbude než se pustit do šití.

Vzpomněla jsem si, že mám v archivu dosud nepublikované fotky loňských mikulášských punčoch.
Tady jsou.



Fotky.
Punčochy se všecky prodaly.
A mě nezbude, než vypnout poč a zapnout Pfaffíka ;o))

středa 18. října 2017

Babí léto ...

Babí léto přišlo po nepovedeném září nečekaně, o to více se však snaží.

Podařilo se mi přesvědčit samu sebe a vyrazila jsem včera do Německa.
S fotobatohem, dvěma objektivy, filtry i stativem.
Ještě dnes mě z toho všeho bolí záda.
O nohách ani nemluvím.

Cílem bylo dlouho plánované podzimní Vogtländische Schweiz.
Opravdu úžasné místo.
Musí být nádherné v každé roční době.
Jen kdybych nebyla tak strááášně líná.

Před dvěma roky jsem tam byla na jaře  - vice ZDE .
Před tím ještě dvakrát, avšak bez Nikonka, jen s Lumíkem - více TADY .

Původně jsem měla v plánu jet rovnou do Jockety a časopisy koupit až na zpáteční cestě.
Ještěže jsem se rozhodla nejprve koupit v Plauen časopisy a teprve pak vyrazit do Jockety.
Vlak, kterým jsem se chtěla vrátit, měl totiž 40 minut zpoždění a to by rozhodně na nakupování, byť v nádražní "trafice", nestačilo.

Do Plauen se dá z KV vyrazit čtyřmi rozdílnými trasami.
První přes Johanngeorgenstadt - momentálně výluka.
Na druhé trase - přes Kraslice - taktéž výluka.
Nesnáším výluky.
Fakt se mi nechce vystupovat z vlaku ... v poklusu přestoupit do busu, který je ovšem třeba nejprve najít ... a pak zase zpět do vlaku.
Nově by se dalo jet i přes Cheb a Hof ... jenže vlak přijede do Hofu těsně po odjezdu vlaku Hof-Plauen.
Zůstává tedy čtvrtá trasa z Chebu přímo do Plauen - žel první vlak jede až v 10:05 :o(

Z výše uvedeného vyplývá, že jsem vylezla z vlaku v Jocketě až ve 12:40.
Z hlediska focení fakt doba k ničemu.
Tím spíše, že poslední vlak, kterým musím toto místo opustit, abych se dokázala vrátit zpět do KV, je ten v 16:22.
Naštěstí je v údolí říčky Trieb vcelku stín.
I tak jsem však dost často bojovala s přepaly.

Tady něco málo fotek.
Nejprve pár oblíbených čtverců ;o)





Taky dva "nudloidy".



Foceno přes zlatý filtr.
Proto ta zvláštní barva vody.
Nějak není chuť ani čas pohrát si s její barvou.
Tolik malý dodatek pro znalce fotografování ;o))

A nakonec mapka.
Tyrkysovou barvou trasa tam.
A modrou trasa zpět.
Šplhat nahoru schody přímo na vyhlídku Lorelay, jak se nabízí pohledem na mapku, se mi fakt nechtělo.
Zkusila jsem minule a už nikdy více ;o))




pátek 13. října 2017

Včera večer ...

To se takhle včera v podvečer juknu z okna ... a venku nádherně pastelová obloha.

Než jsem vyměnila makroobjektiv na seťák, nachystala stativ, otevřela okno ... to nejkrásnější už bylo pryč.

A tak jen dva cwaky.
Výhled z okna mizernej.
Bydlím příliš nízko na to, abych dokázala eliminovat nevzhledné paneláky s množstvím antén a větrem posledních dní oškubané stromy.
Takže kompozice k ničemu ... přespříliš rušivých prvků.

Ale ten konec pastelové nebeské podívané snad stojí za to ;o))





úterý 3. října 2017

Čtyřicet ...

... čtyřicet je Alibabovo loupežníků ...
... nebo taky minizvonečků z pedigu ...
... první předvánoční vlaštovka ...





... od včerejška na Fleru ...
... všecky rezervované ...

sobota 30. září 2017

Poslední ...

... poslední zářijový příspěvek ...
... a poslední slunečnice ...
... alespoň pro teď ...






... je třeba urychleně přešaltovat na vánoce ...
... naštěstí se po hodně dlouhé době ukázalo sluníčko a tak se na balkoně suší spousta nových vánočních látek, kterým jsem prostě nedokázala odolat ;o)) ...

čtvrtek 28. září 2017

Malý a velký ...

... nosič na kořenky a dochucovadla ;o) ...
... opět se slunečnicemi ...
... a k mání na Fleru ...






neděle 24. září 2017

Stojánek na utěrky

K sadě ubrusů, prostírek a látkových košíčků jsem umotala z pedigu i nějaké ty kuchyňské propriety s jejich motivem - pěkně do sady.
Nafoceno již mám, jen nějak vázne úprava fotek.
Nejsou lidi ;o))
Dnes tedy alespoň stojánek na roli papírových utěrek.