Nevím, jestli plynutí času stále zrychluje nebo mi jen všechno nějak dýl trvá.
Každopádně čas letí jak splašenej.
Před vánoci jsem horko těžko zvládla slíbenou deku s veterány pro jednoho malého klučinu - juknout můžete TADY .
Polštáře jsem slíbila dodat později.
Jenže ... všecko se nějak zadrhlo.
V lednu jsem byla zcela vyčerpaná (zejména psychicky) šitím hned čtyřech didaktických antistresovek, po kterých jsem si naordinovala menší odpočinek.
Ten se však protáhl až neuvěřitelně.
Celý únor a vlastně až doteď bojuji s neustálým smrkáním a kašlem.
Chvíli to vypadá, že už jsem to zvládla, ale další den jsem tam, kde jsem byla předevčírem.
Netuším, zda za to může nachlazení nebo kvetoucí kočičky.
Hlavně však bojuju s neduhem zvaným prokrastinace.
Prý je to nemoc.
I když já si myslím, že je to má neschopnost donutit se ke smysluplné činnosti.
Pustila jsem se alespoň do účetního uzavření loňského roku - pochopitelně jsem to nedodělala - konečně do konce března času dost ;o).
Vůbec nejmilejší činností se mi stalo listování časopisy a plánování, do čeho bych se chtěla pustit, až se konečně donutím něco dělat.
A taky jsem porušila svou zásadu, že se nebudu a nebudu registrovat na Pinterestu.
A už v tom jedu.
Tam je k nalezení tolika úžasných inspirací.
Je to však také neuvěřitelný žrout času.
Jenže polštáře k dece stále čekaly ... a mě začala fackovat hanba.
Nezbylo, než se přinutit.
Nikdy bych nevěřila, kolik času mi zabere ušití čtyřech velkých a čtyřech malých polštářů.
Čtvrtek
... přerovnala jsem svou domácnost ve snaze najít hodně velký kus látky na podšívku polštářů ...
... chci, aby ve všech polštářích byla stejná ...
Pátek
... nařezala jsem vrchní i spodní (podšívkovou) část polštářů ...
... vatelín jsem už nařezat nezvládla ...
... zabránila mi v tom pořádná bolest zad ...
... jídelní stůl je prostě příliš nízký :o(
Sobota
... nařezala jsem vatelín ...
... vytvořila a nastehovala topy předních částí polštářů ...
Neděle
... došlo na zadní strany, do kterých bylo třeba všít zip ...
... hned první pokus špatně ...
... všila jsem zip obráceně ...
... vypárat a znovu ...
... druhý kus v pořádku ...
... jenže třetí opět špatně a tak znovu vypárat ...
... pak už jsem si sakra dala záležet, aby se to neopakovalo ...
... při stehování mě napadlo, že bych místo plánovaných čtverců mohla topy proquiltovat ve tvaru obrysů jednoduchých autíček ...
... prohledala jsem tedy net a našla šablonky ...
Pondělí
... nastalo quiltování ...
... jen co jsem prošila první top, začala jsem svého rozhodnutí litovat ...
... a ještě mnohokrát jsem proklela okamžik, kdy mě vůbec napadlo, nahradit čtverce autíčky ...
... já mám vážně vzácnou schopnost komplikovat si život o:(
... prošití jednoho velkého topu (dvě velká a šest malých autíček) mi trvalo cca dvě hodiny ...
... na jeden polštář potřebuji topy dva ...
... nakonec jsem na zadní strany velkých polštářů proquiltovala jen čtyři velká autíčka ...
... na malé polštářky stačilo autíčko jedno ...
... zvládla jsem jen zadní strany ... a to jsem se nijak neflákala ...
Úterý
... na řadu přišly přední strany ...
... tam už podle původního plánu dvě velká a šest malých autíček ...
... a pan Murphy o sobě dává vědět ...
... cuchá a trhá mi nitě ...
... a cuchá mi i nervy ...
... a aby toho nebylo málo, krátce po poledni jsem zaregistrovala podivný pohyb v břišní dutině ...
... měla jsem co dělat, abych doběhla na WC včas a nepřizabila cestou sebe nebo některou z koček neomylně se pletoucích pod nohy ...
... bylo mi tak nějak hodně divně, šít se nedalo ...
... krátce po jedné jsem zalezla na chviličku do pelíšku ...
... v pět mě probudil mobil ...
... ne, na fotoklub opravdu nemám ani pomyšlení, dneska svou účast vynechám ...
... hlavně jsem však zvládla jen jeden a maličký kousek dalšího topu ...
... a dostala se tak do velkého skluzu ...
... polštáře jsem slíbila ve čtvrtek večer odevzdat ...
Středa
... do odpoledne jsem zvládla zbytek topů proquiltovat ...
... pak jsem musela nakoupit, neb vyžranou ledničku i špajzku bylo třeba doplnit ...
... večer jsem se pustila do kompletace polštářů ...
... jeden z nich jsem MUSELA zcela dokončit, protože jsem potřebovala vědět, jak dlouho mi bude trvat ruční přišití lemů na rubu polštářů ...
... výsledek ? ... 3,25 metru ručního přišití lemu cca hodinu a dvacet minut ...
... původní plán byl dát si noční šichtu ...
... jenže o půlnoci už mě tak strašně bolely záda, že to prostě nešlo ...
Čtvrtek
... do šití se pouštím krátce po sedmé ...
... když jsou všecky lemy na stroji přišity, pouštím se do ručního začištění ...
... čeká mě něco málo přes 19 metrů ...
... vlastně míň, tři metry dvacet pět už jsou hotové od včera ...
... vlastně míň, tři metry dvacet pět už jsou hotové od včera ...
... po obědě prstíky rozpíchané, několikrát se mi podařilo trefit se i pod nehet ...
... pomalu mě chytají křeče do levého palce ...
... bříška ukazováčku a prostředníčku ruky pravé taky pěkně bolí ...
... v mezičase sezobnu dvě housky s máslem, jinak jedu jako fretka ...
... v 17 hodin a pět minut hotovo ...
... narychlo cwaknout a udělat kalkulaci ...
... v 19 hodin si pro polštáře přijela dcera, jsou pro vnuka její kolegyně z práce ...
... a já nevím, jak se uvelebit v křesle u TV, bolí mě snad celý člověk ;o))
Polštáře mají velikost 91 x 71 cm a 28 x 47 cm.
Moc hezké počteníčko, jako román na pokračování, bych při tom shonu eště něco smolit tak to jsi fakt dobrá, přeji brzké zahojení prstíků i ustupující bolest zádíček, jo na tohle mám doma maséra i když jak se říká a pravdou jest, že kovářovic kobyla chodí bosa, to je ukecávání by mě aspoň dvakrát do měsíce namasíroval.... Martina
OdpovědětVymazat