středa 26. září 2012

Den čtyřicátý

Bedýnka od květinových cibulek byla Emí malá už když jsem ji minule fotila. Nezbylo tedy, než sehnat nějakou větší. To by jeden neřekl, jak těžké je sehnat dřevěnou bedýnku od zeleniny. Nakonec jsem dekupáží vylepšila krabici, kterou jsem před časem sbalila na parkovišti před marketem ... stála opuštěná u jednoho auta.
Opět a zas jsem spoustu fotek smazala ihned ve fotoaparátu. Navíc jsem si potvrdila informaci, že novorozence je nejlépe fotit ve věku maximálně 20 dní, kdy většinu času prospí a tak se s nimi velice jednoduše manipuluje. Což jsem hrubě prošvihla. Emí odmítla spát i spolupracovat. Na bříšku odmítá být a jako správná lvice to dala jasně najevo ... málem nám z bedýnky utekla.



sobota 15. září 2012

Dear Emma

Když jsem se dozvěděla, že budu opět babičkou, rozhodla jsem se ušít miminku (první zhodnocení ultrazvuku bylo, že je to kluk) památeční deku. A tehdy mě napadlo vybrat na ni bloky z Dear Jane (patchworkářky jistě znají).
Času mi připadalo neustále dost a dost. Mezitím další ultrazvuky potvrdily, že to bude holčička a mladí vybrali jméno. A mě okamžitě napadl název Dear Emma.
Šít jsem začala nedlouho před termínem porodu ... Emí se rozhodla juknout na svět o něco dříve ... a já byla najednou v šíleném skluzu.
Prostě mě nenapadlo, že šít bločky z Dear Jane, bude záležitost na dlouho. Tím spíše, že jsem se rozhodla bločky zmenšit na velikost 9x9 cm. To kvůli lepšímu rozpočítávání velikosti dílků jednotlivých bločků. Rozhodla jsem se je totiž šít pomocí tzv. rychlých postupů.
Deka je ušita z 36 bločků vybraných z Dear Jane, obsahuje cca 852 pididílků, 39 proužků a pruhů spojujících jednotlivé bločky, bordura dalších 56 dílů. Celkem tedy 947 dílků. Nejmenší dílek je půlený čtverec 1x1 cm.
Rozměr deky je 85x85 cm.
Původně to měla být rychlozavinovačka, ale protože Emí je už skoro 1 měsíc, bude sloužit nejspíš jako deka přebalovací.
Deka je ušita z recyklovaného materiálu. Použito bylo proužkované pyžamo, kytičkovaná noční košile, halenka z růžové madeiry koupená za pár peněz na burze a bílá cícha z véby s damaškovým vzorem ;o))

čtvrtek 13. září 2012

Minibar z pedigu

Když jsem se coby dáma v nejlepších letech ... rozuměj krátce po padesátce ... znovu pustila do tvoření, ihned po dekupáži přišel na řadu pedig, kterému jsem okamžitě propadla.
V poslední době už moc nepletu, jelikož lidé, nemaje na rozhazování, se do koupě košíků z pedigu moc nehrnou. Raději si koupí nějakou tu "čínu".
Když se mi nedávno ozvala sousedka, že by její kamarád rád vlastnil proutěný bar (který viděl u ní), ale nikde ho nemají ani nechtějí uplést, souhlasila jsem, že se o to pokusím. Asi jsem to dělat neměla, přibarvila jsem ho dokonce vlastní krví (při delším motání z pedigu se mi dělají příšerné záděry). Nakonec jsem se s tím jakžtakž popasovala.

sobota 8. září 2012

Den dvacátý druhý

Focení novorozeňat je úžasná věc.
Hned v počátku (po zkušenostech z porodnice), mi došlo, že bude třeba zakoupit nějaké světlo. Což jsem také učinila a v mezičase (než bylo dopraveno, vybaleno z krabice a sestaveno) jsem se věnovala intenzivnímu hledání informací a také inspirací na toto téma.
Ač jsem se vše snažila uložit do mozkových závitů, velkou část z toho jsem tváří v tvář nahaté Emí uplatnit nedokázala.
Mnoho pokusů jsem smazala rovnou ve fotoaparátu.
Některé se na displeji přeci jen jevily velice nadějnými. Když jsem je však vysypala z karty do PC a zkoukla na monitoru, rozbrečela jsem se. Ta, která se mi líbila nejvíce, byla neostrá. Tedy přesněji, ostrá byla, ale nikoliv tam, kde jsem zamýšlela.
Asi budu muset ostření trénovat. Bojím se však, že to není unaveným okem, ale spíše třaslavýma rukama. Pro příště bude asi nutné použít stativ.